Slova jako ionizující záření, radioaktivita a radionuklidy vzbuzují u většiny lidí obavu, mnohdy až strach. Většina veřejnosti z nich má přirozený respekt a má spíše tendenci za nimi vidět nepříjemné události a následky typu havárie v Černobylu nebo Fukušimě. Odborníci však na základě svých znalostí, zkušeností a technické vyspělosti používaných prostředků ji radioaktivní záření vědomě používají ku prospěchu člověka. To se významně uplatňuje právě ve zdravotnictví.
Většina lidí patrně ani neví nebo si neuvědomuje, že již od samotného vzniku vesmíru před miliardami let se zachovaly radionuklidy (radioaktivní prvky) s dlouhou dobou života (dlouhým poločasem rozpadu). Po celou dobu trvání a vývoje života na Zemi byly, jsou a ještě dlouho budou vystaveny všechny organismy radioaktivnímu záření z přírodních zdrojů. Radioaktivita je všude kolem nás, ve vzduchu, vystupuje ze země, přichází z vesmíru. Na uvedeném obrázku jsou ilustrativně zobrazeny průměrné expozice ionizujícího záření z některých činností člověka ve srovnání s roční dávkou z přírodního prostředí v ČR. Například při dálkovém letu Tokio - New York obdrží posádka podle výšky letu asi 1/17 průměrné roční dávky z přírodních zdrojů.
Když na sklonku 19. stol. byla objevena přírodní radioaktivita, začaly se později vyrábět a využívat i umělé radionuklidy a významu radioaktivity se začala věnovat větší pozornost. Je třeba uvést, že objevem Roentgenova záření (RTG) na počátku 19. stol., se velmi rozšířilo používání rentgenové zobrazovací techniky a později počítačové tomografie ve zdravotnictví, známé jako CT vyšetření. Toto záření má obdobné účinky na živou hmotu jako radioaktivní záření z přírodních nebo umělých zdrojů.
Celosvětově činí průměrně obdržená dávka z přírodních zdrojů na člověka za 1 rok neuvěřitelných 88% celkové roční dávky, přičemž největší podíl činí zátěž z radonu v budovách (viz následující graf). Překvapivě jen zbývajících 12% činí roční dávka právě z umělých zdrojů používaných člověkem. Z toho však 11% připadá na ozáření pacientů ve zdravotnictví. Pouze 1% připadá na jiné činnosti (profesní ozáření, technické prostředky, jaderná energetika, jaderný spad).
Zdroj: www.suro.cz
Přirozená radioaktivita je všudypřítomná a z ní vyplývající průměrnou dávku na obyvatele nelze v podstatě ovlivnit. Jak lze tedy radiační zátěž obyvatel snižovat? Nabízí se řešení: používáním zdrojů ionizujících záření ve zdravotnictví, které se z umělých zdrojů podílejí nejvíce na ročních dávkách obyvatel. Jak? Protože počet pacientů vyšetřených pomocí ionizujícího záření neustále narůstá (především RTG a CT vyšetření), je jedinou cestou používat uvedené vyšetřovací techniky v nezbytně nutné míře. Vzhledem k tomu, že RTG záření je veřejnosti známo už přes 100 let, přestali lidé tato vyšetření vnímat jako významný příspěvek k radiační zátěži obyvatelstva. Možná právě proto, že obor nukleární medicína je o hodně mladší, je v povědomí veřejnosti používání otevřených zářičů neodůvodněně vnímáno jako rizikovější.
Každé vyšetření pacienta v nukleární medicíně pomocí radionuklidů je však prováděno s tak nízkým ozářením, že je spojeno s velmi malým radiačním rizikem tzv. stochastických účinků. (Je to pravděpodobnost, že u jedinců z ozářeného souboru osob je poškození či onemocnění nepředvídatelné, vyskytuje se náhodně s určitou pravděpodobností, která roste s obdrženou dávkou. Jde o pozdní účinky, projevující se po měsících až desítkách let jako možná nádorová onemocnění nebo genetické mutace, které přitom nelze odlišit od postižení, které v populaci vznikají spontánně v důsledku jiných vlivů.)
Na oddělení nukleární medicíny je pacient vyšetřen na základě odůvodněné žádosti odesílajícího lékaře, který ve spolupráci s lékařem ONM podle indikačních kritérií posuzuje, zda přínos požadovaného vyšetření pro pacienta převažuje nad rizikem spojeným s nezbytností použití ionizujícího záření, zda není vhodná alternativní vyšetřovací metoda jako například sonografie nebo magnetická rezonance. To platí jak pro vyšetření na oddělení nukleární medicíny, tak pro RTG a CT vyšetření i radioterapii.
Z důvodu ochrany pacientů musí proto být na těchto pracovištích radiologický fyzik. Ten odpovídá, zda vyšetřovací zařízení je v pořádku a vyšetření pacienta je z hlediska ozáření optimalizováno. To znamená, že je stanoveno použití takového množství radioaktivity nebo takové expoziční parametry přístroje, které jsou nezbytné pro získání dostatečné diagnostické informace.
Naopak dohlížející osoba dbá o ochranu pracovníků na oddělení. Je odpovědná za jejich monitorování a sledování pracovního prostředí. Sleduje, zda nebyly překročeny vyhláškou stanovené limity osobních dávek, zda je pracoviště vybaveno dostatečnými ochrannými prostředky a zda jsou dodržovány zásady radiační ochrany. Dohlížející osoba provádí také pravidelné poučení pracovníků a jejich přezkoušení, odpovídá za tvorbu dokumentů a vedení předepsané dokumentace, která je při pravidelných ročních kontrolách předkládána inspektorovi pro radiační ochranu, delegovaného Státním úřadem pro jadernou bezpečnost (SÚJB).
Práce radiologického fyzika a dohlížející osoby jsou vysoce specializované a zodpovědné. Oba jsou součástí týmu pracovníků ONM, bez kterého se provoz oddělení nukleární medicíny neobejde.
