| MUDr. Sehnálková Eva |
| 553 766 500 |
| Mgr. Stonišová Radka |
| 553 766 502 |
| zástupce primáře | 553 766 557 |
| pitevní asistent | 553 766 509 |
| sekretariát | 553 766 503, |
V roce 1911 bylo započato se stavbou prosektury na základě práce komise lékařů nemocnice a pracovníků Zemského stavebního úřadu, jehož členové navštívili některá významná pracoviště v jiných nemocnicích v Rakousku. Plány byly vypracovány Zemským stavebním úřadem. Dobrozdání k nim vydal profesor Paltauf z Vídně, a poněkud je upravil. Po přesídlení patologa Aloise Materny z jeho dosavadního působiště v Grazu do Opavy došlo na vnitřní dovybavení budovy, které bylo svěřeno firmě Rohrbeck (dědicové z Vídně), s níž byl Materna v kontaktu již dříve. Teprve na konci podzimu byla stavba dokončena, potřebná histologická laboratoř byla zřízena v operačním domě (dnešní pavilon G – odd. radiologie). Bakteriologicko-serologické oddělení mohlo zahájit svou činnost až v lednu 1912. V letech 1919-1920 byla postavena přístavba laboratoří k pitevně.
Rozvoj nemocnice by se neobešel bez osobní iniciativy řady lékařů. Patrně nejvýznamnějším z nich byl prof. MUDr. Alois Materna - zakladatel opavské prosektury, působící na zdejším oddělení v letech 1911 - 1946.
Vedoucí lékaři oddělení patologie v dalších letech:
1947 - 1960 MUDr. Jan Krejčiřík, jeho hlavním zájmem byla bakteriologie, přispěl k založení antibiotického střediska.
Přechodně MUDr. Zdeněk Madák, žák profesora Materny.
1961 - 1970 MUDr. Jan Můr, CSc., autor více než 20-ti odborných prací převážně v oboru neuropatologie, jedné z jeho publikací byla udělena Škorpilova cena.
1971 - 1986 MUDr. Svatopluk Dostál, v době jeho působení dochází k rekonstrukci pavilonů O a P a stává se z nich jeden celek.
1986 - 2012 MUDr. Josef Palas, zavedení nových vyšetřovacích a diagnostických metod, zejména metod imunohistochemických, počítačové analýzy obrazu, patologie na „dálku“ - telepatologie, rekonstrukce pavilonu P (rok 2000).
2013 - dosud MUDr. Eva Sehnálková, zasadila se o další přístrojovou modernizaci oddělení, rozšíření panelu imunohistochemických protilátek, o udržení nastavené kvality služeb a jejich další zlepšování, v neposlední řadě o revitalizaci Muzea patologie (2014 - 2015).
Další lékaři, jejíchž kořeny byly spjaty s oddělením patologie SNO: MUDr. Alexandra Andresová, MUDr. Vladimír Benčík, MUDr. Petr Buzrla, MUDr. Marek Dokoupil, MUDr. Tamara Mišeková, MUDr. Maxmilián Mrůzek, MUDr. Vladimír Plaček.
prof. MUDr. Alois Materna (1876-1965) - zakladatel opavské prosektury
Rodák z města Mixnitz u Bruck an der Murr ve Štýrsku absolvoval roku 1896 reálné gymnázium v Grazu, medicínu studoval na tamní univerzitě. Pro jeho příští zaměření byla důležitá průprava, kterou získal na institutu hygieny profesora Praussnitze a institutu medicínské chemie, jenž řídil profesor Fritz Pregl, slavný rakouský chemik, oceněný roku 1923 Nobelovou cenou za chemii. Materna hned po promoci nastoupil jako lékař demonstrátor na Patologicko-anatomickém institutu domovské univerzity dvorního rady profesora Eppingera, kde od roku 1904 pracoval jako asistent. Roku 1910 se stal soukromým docentem pro patologickou anatomii a rok vykonával funkci zástupce vedoucího katedry.
V roce 1911 přišel do Opavy, s níž již dříve udržoval styky, a řídil budování pracoviště patologie. To řídil až do roku 1945 ve funkci zemského prosektora a soudního lékaře. Od počátku svého opavského působení důsledně zajišťoval chod a provoz oddělení na základě nejmodernějších metod. Nadále udržoval a rozvíjel těsný kontakt s tehdejší medicínskou vědou. V letech 1920-1933 přednášel jako soukromý docent pro patologickou anatomii na tehdejší univerzitě v Praze. Roku 1933 byl prezidentem Československé republiky jmenován profesorem a pokračoval ve vědecké a pedagogické práci do roku 1945. V meziválečné době byl rovněž korespondenčním členem německé akademie věd v Praze.
Opavská prosektura vykonala pod jeho vedením značný kus práce. Důraz na odbornost a systematičnost v Maternově činnosti se plně projevila již v nelehkých letech 1914 a 1918, kdy bakteriologicko-serologická vyšetření znamenala nejen statistická podchycení výskytu infekčních chorob, ale byla nesmírně důležitá pro jejich tlumení a léčbu. Alois Materna důsledně trval na čisté odborné práci, nezajímal se o politiku a nikdy se neangažoval, ať už se jednalo o dobu monarchie, první světové války, Československé republiky nebo tzv. Velkoněmecké říše.
Nejtěžší období Maternova života nastalo na jaře roku 1945, když koncem března byla prosektura i s personálem evakuována před blížící se frontou do Šternberka. Materna pak od června téhož roku začal pracovat jako prosektor v šumperské nemocnici. Do Opavy se vrátil na jaře 1946 a zde, na oddělení patologie nově budovaného nemocničního ústavu, působil jako odborný lékař pro patologickou histologii. Je až neuvěřitelné, že takto byl aktivně činný v opavské nemocnici do roku 1960. I když se změnily společenské podmínky, jeho odbornost a kvalifikace znamenala pro nové kolegy a spolupracovníky záruku špičkové práce.
Prof. MUDr. Alois Materna věnoval celý svůj život opavské nemocnici a patří tak k nejdéle působícím odborným lékařům v její historii. Byl autorem 45 odborných prací a studií. Uznání za celoživotní dílo se mu dostalo až roku 1964, kdy se stal čestným členem Společnosti rakouských patologů.
Patologie (pathos = nemoc, logos = věda) představuje lékařský obor, zabývající se studiem nemocí.
Lidský organismus je pod stálým působením vlivů zevního prostředí. Naštěstí je od „přírody“ vybaven mechanismy, které mu pomáhají těmto vlivům čelit a umožní tak jedinci přežít.
Převaha zásahů z vnějšku na straně jedné či nedostatek obranných sil jedince na straně druhé se projeví poškozením organismu, vznikem nemocí.
Hlavním úkolem práce lékaře - patologa je popis změn, kterými se organismus nemocný liší od zdravého. Děje se tak při ohledání změn na orgánech zemřelých v průběhu pitvy, a zejména při prohlížení biopsií ve světelném mikroskopu.
Biopsie představuje různě velký vzorek tkáně pacienta získaný během jeho ambulantní návštěvy lékaře či za hospitalizace v nemocnici.
Patologie je laickou veřejností často opomíjená, přestože je oborem velmi zajímavým a náročným a tvoří jeden ze základních pilířů medicíny. Teprve na základě znalosti nemocí a jejich projevů v organismu mohou lékaři stavět - navrhovat správnou léčbu pacienta.
Hlavní náplní oddělení patologické anatomie Slezské nemocnice v Opavě je provoz bioptický (více než 10 000 vyšetření/rok), cytologický (kolem 800 vyšetření/rok) a autoptický (přibližně 50 - 100 pitev/rok), který zajišťuje pro všechna oddělení Slezské nemocnice v Opavě a Psychiatrické nemocnice Opava.
Oddělení tvoří administrativní úsek, laboratoře a pitevní trakt. Laboratoře jsou vybaveny nejmodernějšími přístroji, které slouží ke zpracování zaslaného materiálu. V dubnu roku 2008 byl pro oddělení zakoupen histoprocesor Pathos, jenž je jediným svého druhu ve střední a východní Evropě.
Nedílnou součástí oddělení je kvalifikovaný a zkušený personál.
Telefon: 553 766 507
Histopatologická diagnostika bioptického materiálu představuje cca 80 % náplně práce oddělení. Zpracováváme a diagnostikujeme materiál odebraný z veškerých lidských tkání.
Biopsie v obecném smyslu znamená mikroskopické vyšetření tkání získaných za života člověka - pacienta, odebrané klinickým lékařem z důvodů:
- diagnostických,
- léčebných,
- prognostických,
- preventivních,
- kontrolních (např. při sledování výsledku chirurgické léčby nebo chemoterapie)
Získanou tkáň je nutno co nejrychleji vložit do přepravní nádoby s víkem odpovídající velikosti a fixovat = zalít patřičným množstvím, nejlépe 10-ti násobkem objemu tkáně 10% formaldehydem (formol), tato fixační látka zastaví destrukční změny tkáně, které by znemožnily její následné mikroskopické (histologické) vyšetření.
Nádoba s materiálem a správně vyplněnou průvodkou s osobními a klinickými údaji pacienta je dodána na oddělení patologické anatomie. Příchozí materiál je zaznamenán zdravotní laborantkou do počítače pod evidenčním číslem, které průvodku i s materiálem doprovází při všech krocích laboratorního zpracování.
V další části procesu je materiál v místnosti tzv. blokovně pečlivě popsán, změřen, popř. zvážen a jsou z něj odebrány reprezentativní vzorky do očíslovaných plastových kazetek rozměrů 3x2 cm. Samotné vzorky jsou menší než tyto kazetky, a proto musí pro správné zpracování tkáňovým procesorem splňovat požadavek správné velikosti a tloušťky.
Následuje zpracování přístrojem Pathos, popř. klasickým autotechnikonem.
Zalévání tkáně do parafínu za vzniku tzv. bločků.
Krájení bločků na nožích - mikrotomech na řezy síly 4 - 7 mikrometrů, montování průsvitných řezů na podložní skla a jejich barvení. Základním barvením, užívaným v našich laboratořích, je hematoxylin-eosin.
Takto připravené vzorky jsou i s průvodkou předány lékaři - patologovi, který skla prohlíží pod mikroskopem tzv. odečítá a stanovuje diagnózu.
Po vyhodnocení lékařem jsou skla, bločky i průvodky archivovány.
Zvláštním druhem biopsie je biopsie peroperační, jež se provádí v laboratoři přímo na operačních sálech.
V průběhu operace, v situacích, kdy chirurg potřebuje co nejdříve znát biologickou povahu tkáně, tedy, zda se jedná o tkáň benigní (nezhoubnou) nebo maligní (zhoubnou), se provádí tzv. peroperační bioptické vyšetření.
Tkáň je ihned po vyjmutí, v nativním stavu, předána laborantkám odd. patologické anatomie.
Použitím přístroje tzv. kryostatu s teplotou -20°C je reprezentativní kousek tkáně okamžitě zmražen a následně krájen na tenké průsvitné řezy síly 7 mikrometrů, dále pak nabarven a předán lékaři - patologovi ke stanovení diagnózy.
Celý proces trvá cca 15 minut, po tuto dobu je pacient v celkové anestezii na operačním sále a chirurgové čekají na vyjádření patologa.
Podle výsledku jeho sdělení následně chirurg přizpůsobí rozsah operačního zákroku (např. u pacientky s “bulkou“ v prsu při nezhoubném nálezu odstraní pouze novotvar, při procesu zhoubném různě velkou část prsu).
Výhodou pro pacienta je nutnost podstoupit operaci a s ním spojenou anestezii pouze jedenkrát.
Telefon: 553 766 506
Vedle základního barvení bioptických preparátů hematoxylin-eosinem využíváme také další barvicí a impregnační metody. Jejich výhodou je zvýraznění struktur, které nejsou v základním barvení patrny nebo mohou být zastíněny, nevýhodou pro klinika i pacienta, že doba celkového zpracování materiálu do stanovení diagnosy se o 2-3 dny prodlouží.
Seznam barvení prováděných na našem oddělení:
- Alciánová modř - průkaz kyselých mukopolysacharidů,
- Fontana - průkaz melaninu,
- Fouchet - průkaz žlučového barviva,
- Giemsa - barvení krevních elementů,
- Gömöri - impregnace retikulárních vláken,
- Gram - průkaz mikroorganismů,
- Grocott - impregnace plísní,
- Hematoxylin-eosin,
- KMNO4 - odstranění melaninového migmentu,
- Kongo červeň - průkaz amyloid,
- Kossa - průkaz vápníku,
- PAS - průkaz neutrálních mukopolysacharidů,
- Perls - průkaz železitého pigmentu,
- Resorcin-fuchsin - barvení na elastiku,
- Toluidinová modř - metachromatické barvení hlenu,
- Trichrom - barvení na kolagenní vazivo,
- Van Gieson - barvení na kolagenní vazivo,
- Ziehl-Neelson - průkaz mykobakterií.
Další světlo do některých nejasných histologických nálezů přineslo zavedení imunohistochemie. Její podstatou je reakce protilátky a receptoru, který je na povrchu nebo uvnitř buňky. Jednoduše si tuto reakci můžeme představit jako vazbu mezi klíčovou dírkou a klíčem, je-li reakce pozitivní, projeví se zbarvením preparátu.
Imunohistochemické vyšetření některých buněčných receptorů pomáhá nastavit pacientovi léčbu „šitou na míru“ a rozhodnout, zda zhoubný novotvar bude reagovat na následnou léčbu či nikoliv.
Seznam protilátek používaných na našem oddělení:
- AMACR - diagnostika karcinomu prostaty, papilárního renálního karcinomu, uroteliálního karcinomu in situ,
- AR - diagnostika karcinomu prsu, metastáz karcinomu prostaty,
- Bcl 2 onkoprotein - diagnostika reaktivní lymfoidní hyperplasie a folikulárních lymfomů,
- c - erbB - onkoprotein (HER2/neu) - hodnocení nadměrné exprese proteinu v tkáni karcinomu prsu z důvodu dalšího léčebného postupu,
- Calretinin - diferenciace maligních mezoteliomů,
- CD 1a - diagnostika thymomů a zhoubných nádorů T-buněčných prekurzorů,
- CD 3 - stanovení imunofenotypu kmenu T-buněk,
- CD 5 - diagnostika a klasifikace lymfomů a leukemií,
- CD 10 - diagnostika akutní lymfoblastické leukemie,
- CD 15 - diagnostika Hodgkinovy choroby,
- CD 20 - diagnostika a klasifikace lymfomů, akutních leukemií a chronických lymfocytárních leukemií,
- CD 30 - diagnostika anaplastického velkobuněčného lymfomu a Hodgkinova lymfomu,
- CD 31 - označuje endotelie, identifikace benigních a maligních cévních poruch,
- CD 34 - diagnostika a klasifikace leukemií, případně vaskulárních tumorů,
- CD 45 RO - diagnostika a klasifikace hematologických malignit T řady,
- CD 56 - diferenciální diagnostika nádorů plic,
- CD 68 - diagnostika a klasifikace akutní myeloidní leukémie a histiocytárního sarkomu, identifikace makrofágů ve tkáni,
- CDX2 - mohou být užitečné při identifikaci buněk adenokarcinomů a karcinoidů gastrointestinálního traktu,
- CEA - diagnostika a klasifikace nádorů gastrointestinálního traktu,
- CK AE1/3 - identifikace buněk epiteliálního původu,
- CK 5/6 - diferenciální diagnostika mezoteliomu a karcinomu plic,
- CK 7 - diagnostika a klasifikace uroteliálního karcinomu, karcinomu žlučových cest, některých typů karcinomů plic, endometria, štítné žlázy a ovarií,
- CK 19 - diagnostika cholangiokarcinomu,
- CK 20 - diagnostika a klasifikace nádorů tlustého střeva, ovaria a žaludku,
- CK – HW - identifikace bazálních buněk,
- CMV - identifikace přítomnosti cytomegalovirové infekce v buňkách,
- D2-40 - marker lymfatických endotelií,
- Desmin - diagnostika tumorů myogenního původu,
- E-cadherin - diagnostika duktálního a lobulárního karcinomu prsu,
- EMA - diferenciální diagnostika karcinomů a lymfomů,
- ER - diagnostika karcinomu prsu, dělohy, prostaty,
- GATA 3 - diagnostika karcinomů prsů a uroteliálních karciomů,
- Glypican 3 - diagnostika hepatocelulárního karcinomu,
- HepPar1 - diagnostika hepatocelulárního karcinomu,
- HER 2/neu - hodnocení exprese proteinu v karcinomu prsu z důvodu dalšího léčebného postupu,
- HMB 45 - diagnostika melanocytárních lézí, světlobuněčného sarkomu,
- HP - průkaz bakterie Helicobacter pylori,
- Chromogranin A - diagnostika nádorů neuroendokrinní povahy,
- Ki 67 - marker proliferujících buněk, pomocná metoda diferenciální diagnostiky benigních i maligních nádorů,
- LCA - diagnostika nádorových i nenádorových onemocnění lymfatické tkáně,
- Melan A - marker buněk melanocytární řady, v panelu protilátek diferenciální diagnostika nádorů ovarií a varlat,
- MUC5AC - diagnostika karcinomu žaludku a mucinózního nádoru ovaria,
- Napsin A - diferenciální diagnostika primárních plicních tumorů,
- NSE - diferenciální diagnostika nádorů centrálního i periferního nervového systému, nádorů z neuroendokrinních buněk,
- p 16 - identifikace přítomnosti HPV infekce v buňkách,
- p 53 - odlišení maligních změn od změn reaktivních,
- p 63 - marker myoepiteliálních a bazálních buněk,
- PR - semikvantitativní stanovení u karcinomu prsu, diferenciální diagnostika hormon-senzitivních tumorů,
- PSA - diagnostika karcinomu prostaty,
- S 100 - diagnostika neuroektodermálních tumorů, diagnostika Hirschsprungovy choroby,
- SMA - marker buněk hladké svaloviny,
- Synaptophysin - diagnostika neuroendokrinních tumorů,
- TTF-1 - diferenciální diagnostika nádorů plic a štítné žlázy,
- Vimentin - diagnostika mezenchymálních nádorů,
- WT-1 - diagnostika maligních mezoteliomů, serózního karcinomu vaječníku.
Telefon: 553 766 507
Materiál určený ke zpracování v cytologické laboratoři je tvořen tekutou složkou a v ní rozptýlenými buňkami.
Způsob získání materiálu:
- punkcí a výplachem tělních dutin (hrudní, břišní, kloubní, močový měchýř, dutina děložní, bronchiální strom)
- aspirací obsahu cystických dutin (např. prsu, štítné žlázy, vaječníku)
- lumbální punkcí (vyšetření mozkomíšního moku)
- moč (spontánně močená, katetrizovaná)
- tzv. otisková cytologie (sekrece z bradavky, otisk lymfatické uzliny)
- stěry (v gynekologické cytologii)
S výjimkou posledních dvou jmenovaných, které jsou pro vyšetření dodávány jako nátěry na podložních sklech je ostatní tekutý materiál zasílán v označených zkumavkách a s průvodkou.
Centrifuga užitím odstředivé síly umožní oddělit tekutou komponentu a buňky, které zůstanou na dně zkumavky jsou naneseny na podložní sklo a barveny nejčastěji v barvení hematoxylin-eosin a podle Giemsy.
Druhou možností je při dostatku materiálu zalití odstředěných buněk do parafinu za vzniku cytobloku, jeho výhodou je možnost stejného zpracování jako u biopsie, mimo jiné za použití speciálních metod.
Telefon: 553 766 509
Pitva (autopsie, nekropsie, obdukce, sekce) : anatomicko-patologické zjištění příčiny smrti a přítomnosti nemoci.
Pitvy jsou jen jedním z mnoha úkolů, které patologie plní. Tvoří přibližně 10 % práce patologa.
Od počátku lékařské vědy umožňovaly lékařům učit se, jakým způsobem lidské tělo funguje a tak léčit a odhalovat některé nemoci. V českých zemích provedl v roce 1600 první veřejnou a podrobněji popsanou pitvu Jan Jesenský, lékař, profesor a rektor Univerzity Karlovy.
V dnešní době jejich hlavní význam spočívá v určení příčiny smrti zemřelého v klinikovi nejasných situacích, zejména náhlá úmrtí pacientů, zjištění primárního ložiska u zhoubného novotvaru s přítomností metastáz, a slouží také ke kontrole diagnostické a léčebné péče. Vedle pitev nařízených lékařem, který ohledává zemřelého, existují případy, kdy se pitva provádí vždy. Týká se to například dětí, žen zemřelých v souvislosti s těhotenstvím, porodem, šestinědělím, zemřelých v souvislosti s vazbou a výkonem trestu, při podezření na nesprávný postup zdravotnického personálu, u zemřelých u nichž byl proveden odběr orgánů (transplantace), v případě, kdy je v těle přítomen kardiostimulátor, zářič či jiný přístroj a kdy není známá příčina smrti, náhlá úmrtí.
Legislativní odkazy:
Zákon č. 193/2017, který definuje jiné lidské pozůstatky a nakládání s nimi
Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (část sedmá)
Na oddělení patologické anatomie se provádí pouze patologicko-anatomická pitva zemřelých ve Slezské nemocnici v Opavě. Úmrtí mimo nemocnici spadají do kompetence soudního lékařství, nejbližší se nachází ve Fakultní nemocnici v Ostravě.
Úmrtí mimo nemocnici, stejně jako úmrtí v souvislosti s úrazem, sebevraždou či vraždou, spadají do kompetence Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě.
Před pitvou si patolog prostuduje klinickou dokumentaci (anamnestické údaje o pacientovi, průběh choroby, výsledky klinických vyšetření, příčinu smrti).
Součásti sekce je zevní ohledání zemřelého, hodnocení orgánových změn, odběr drobných vzorků tkání tzv. nekropsií pro mikroskopické vyšetření, vzorků pro mikrobiologické vyšetření, pořizuje se fotodokumentace.
O průběhu pitvy se sestaví pitevní protokol, který se pro případ soudního řízení archivuje.
Součástí protokolu je popis pitvy a makroskopických změn, popis histologického nálezu, výsledky mikrobiologického vyšetření a epikríza (vlastní výsledek pitvy), tato má čtyři části:
I. Základní onemocnění - choroba, kterou nemocný trpěl a která zpravidla souvisí s příčinou smrti.
II. Komplikace - je základní onemocnění podrobněji rozvedeno a uvedeny jsou i další závažné nálezy.
III. Příčina smrti - je proces, jenž bezprostředně vedl k úmrtí.
IV. Vedlejší nález.
Po provedení pitvy je pitevním sanitářem tělo upraveno a oblečeno tak, aby byla zachována veškerá úcta k zemřelému a nebyly patrny žádné známky proběhlé manipulace.
Lékaři oddělení se snaží o přiblížení oboru patologie a zvýšení všeobecné informovanosti o náplni práce patologa, proto vítáme zájem žáků osmých a devátých tříd základních škol, středních škol (zejména zdravotnických), gymnázií, studentů diplomovaných i bakalářských oborů, kteří k nám pod vedením svých učitelů každoročně přicházejí.
Součástí výkladu je i prohlídka patologicko-anatomických preparátů v Muzeu patologie.
Muzeum patologie bylo založeno již v roce 1911 a je jediné svého druhu v České republice. V letech 2014 - 2015 prošlo rozsáhlou revitalizací. Dnem 10.6.2015 bylo slavnostním otevřením znovu zpřístupněno široké veřejnosti, která tak může opět zhlédnout vzácné sbírky vysoké historické hodnoty.
Společnost českých patologů: http://www.patologie.info
Společnost histologických laborantů: http://www.cshl.cz
Adresář pracovišť v České republice: http://www.patologie.info/kontakty/#adresar-pracovist
Atlas histopatologický:
http://atlases.muni.cz
http://library.med.utah.edu/WebPath/webpath.html
http://www.pathologyoutlines.com
Atlas cytologický:
http://www.cytologystuff.com
Zajímavé odkazy:
http://www.nadory.cz
Pro studenty:
https://www.fnhk.cz/fingerland/vyuka/vyuka
http://pau.lf1.cuni.cz/textove-casti-prednasek
http://www.med.muni.cz/index.php?id=406
https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=predmet&kod=E0106013
